Zobrazují se příspěvky se štítkemfibrilace síní. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfibrilace síní. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 18. března 2014

Zobrazovací metody #4 - Dlouhodobé EKG monitorování pacientů s poruchami srdečního rytmu (2/2)


Druhý díl článku o monitorování EKG.
Tento článek poskytla moje spolužačka Ing. Šárka Sobotková  která se touto problematikou zabývá a je součástí odborného článků doktorů z VFN, nemocnice na Homolce , nemocnice na Podlesí a fakultní nemocnice Brno ( autoři jsou popsaní dole).
Předešlý článek si můžete přečíst zde.

Jako vždy jakékoliv otázky, piště mě na janahrusk@gmail.com, do zpráv na kardioblog nebo dolů do komentářů.

Jednotlivé typy monitorovacích zařízení

Kontinuální záznam – holterovské monitorování
Trendem v oblasti kontinuálního záznamu EKG je miniaturizace vlastních holterovských jednotek, zlepšování vstupních filtrů zařízení s cílem co nejlepší kvality získaného záznamu. Standardem je možnost ukládání a archivace záznamů v elektronické podobě a práce s těmito záznamy v prostředí softwarových nástrojů, které poskytují výrobci zařízení. Holterovské jednotky poskytují možnost  2-10 kanálů pro záznam 2-12 svodů EKG. 

Doba vyšetření již prakticky není limitována vnitřní pamětí, proto je možné získat kontinuální EKG záznam např. za 7 dnů. Limitací vyšetření zůstává nemožnost ovlivnění kvality záznamu v době, kdy záznamník používá pacient a velký objem získaných dat, která musí být v rámci procesu vyhodnocování zkontrolována lékařem pro získání relevantního diagnostického obrazu. Realitou zůstává relativní diskomfort pacienta spojený s používáním nalepovacích EKG elektrod.

 Externí epizodní smyčkový záznamník
Smyčkový záznamník (Obrázek 2)  je přístroj pro dlouhodobé používání s možností uložení menšího počtu časově omezených záznamů EKG. Díky omezenému prostoru pro ukládání záznamů jsou po vyčerpání kapacity paměti nejstarší záznamy přepisovány záznamy novými (princip paměťové smyčky). Smyčkové záznamníky umožňují registraci jednoho až dvou EKG svodů, což se v praxi ukazuje pro většinu indikací jako diagnosticky zcela dostačující.

Možnosti dlouhodobého sledování EKG značně rozšířil posun v telemedicínských technologiích, které poskyují přenos záznamů od pacienta k lékaři a umožňují kontrolu EKG v průběhu používání záznamníku. Příspívá to urychlené diagnostice nebo ověření technické kvality.

Další kapitolou ve vývoji těchto zařízení je inteligentní sledování a vyhodnocování EKG v reálném čase a automatická detekce abnormalit dle nastavených kritérií. Tyto algoritmy především umožňují záchyt asymptomatických poruch rytmu a zároveň šetří čas při zpracování celého vyšetření. Lékař se pak zabývá vyhodnocením pouze relevantních záznamů ve vztahu k obtížím pacienta. Záznamníky dovolují také manuální aktivaci EKG záznamu a umožňují nastavit dobu záznamu před a po okamžitku, kdy byla detekce aktivována, ať už spontánně nebo pacientem.  
Obrázek 2. Externí smyčkový záznamník s automatickou detekcí arytmií (Vitaphone 3100BTL, Vitasystems, GmbH, Chemnitz, Německo)

Implantabilní epizodní smyčkový záznamník
Implantabilní epizodní záznamník  (Obrázek 3) v podobě, v jaké je v dnešní době k dispozici, zůstává v pravém smyslu slova záznamníkem smyčkovým. Používaná zařízení mají s ohledem na velikost samotného implantátu limitovanou paměť, proto jsou záznamy, pokud nejsou načteny a uloženy externím zařízením, přepisovány novými záznamy. Přepsaná data jsou k dipsozici pouze v podobě frekvenčních histogramů, což ovšem neumožňuje odlišení artefaktů. 

Použití implantabilních záznamníků je indikováno a prováděno v kardiostimulačních centrech, která mají jak zkušenosti s vlastním invazivním výkonem, tak i potřebné vybavení pro neinvazivní programaci (nastavení parametrů) a následné pravidelné načítání dat z přístroje. Pacient je po výkonu vybaven aktivátorem záznamu, který mu umožňuje v případě symptomů manuálně aktivovat záznam EKG. Implantabilní záznamníky poskytují jeden svod EKG. Kvalita a diagnostická výtěžnost záznamů je limitována především rušením myopotenciály.

 Díky technologické vyspělosti výrobců těchto zařízení a aplikovaným algoritmům používaných v kardiostimulační technice a ICD, jsou implantabilní záznamníky vybaveny pokročilými detekcemi abnormalit EKG. Limitací zůstává omezená kapacita baterie implantátu umožňující použití zařízení po dobu 1-2 let.  
 Obrázek 3. Implantabilní epizodní záznamník, St. Jude Medical
Externí epizodní záznamník – EKG karta
Epizodní záznamník (Obrázek 4)  je u většiny používaných zařízení koncipován jako jednoduchý přístroj (velikosti malého mobilního telefonu) vybavený vestavěnými EKG elektrodami a tlačítky pro aktivaci nahrávky a odeslání záznamu. Pacient přikládá záznamník na hrudník v oblasti hrudní kosti a aktivuje záznam v případě obtíží nebo podle dohodnutého harmonogramu.

 Některá zařízení pracující na podobném principu využívají stisknutí elektrod levou a pravou rukou (prsty) pacienta. Záznamník může být používán dlouhodobě. Výhodou je aplikace telemedicínských technologií, které umožňují záznamy ze zařízení průběžně odesílat a kontrolovat jejich technickou kvalitu a získat obraz EKG při obtížích pacienta okamžitě po události.

 Limitací těchto přístrojů je nemožnost získat záznam EKG, který předcházel aktivaci a omezená možnost záchytu asymptomatických arytmií. Kromě toho je záznamník nepoužitelný u pacientů s krátkodobou ztrátou vědomí (viz výš).
Obrázek 4. Epizodní záznamník typu EKG karty Vitaphone 100 IR, Vitasystems, GmbH, Chemnitz, Německo)

Autoři:
  1. Mgr. Veronika Bulková, Ph.D -II. interní klinika kardiologie a angiologie, VFN a UK Praha
  2. MUDr. Jana Gandalovičová -II. interní klinika kardiologie a angiologie, VFN a UK Praha
  3. Štěpán Královec - Oddělení kardiologie, Nemocnice na Homolce, Praha
  4. Ing. Jiří Brada- Oddělení kardiologie, Nemocnice na Homolce, Praha
  5. Doc. MUDr. Martin Fiala, Ph.D - Oddělení kardiologie, Nemocnice Podlesí a.s. Třinec,Interní kardiologická klinika, FN a MU Brno
Litertura:
1.      Glasser SP, Clark PI, Applebaum HJ. Occurrence of frequent complex arrhythmias detected by ambulatory monitoring: findings in an apparently healthy asymptomatic elderly population. Chest 1979, 75, p. 565–568.
2.      Moya A, Sutton R, Ammirati F, et. Al. Guidelines for the diagnosis and management of syncope. Eur Heart J., 2009, Nov, 30(21):2631-71
3.      Moya A, Brignole M, Menozzi C, et al. Mechanism of syncope in patiens with isolated syncope and in patiens with tilt-positive syncope. Circulation 2001, 104, p. 1261-1267.
4.      Frangini P, Cechin F, Jordao L, et al. How revealing are insertable loop recorders in pediatrics? Pacing Clin Electrophysiol 2008, 31, p. 338-343.
5.      Brugada P, Gursoy S, Brugada J, et al. Investigation of palpitations. Lancet 1993, 341, p. 1254-1258.
6.      Reiffel JA, Schulhof E, Joseph B, et al. Optimum duration of transtelephonic ECG monitoring when used for transient symptomatic epizode detection. J Electrocardiol 1991, 24, p. 165-168.
7.      Schmidt SB, Jain AC. Diagnostic utility of memory equipped transtelephonic monitors. Am J Med Sci 1988, Nov, 296(5):299-302
8.      Brignole M. Syncope, management from emergency department to hospital. J Am Coll Cardiol. 2008 Jan 22, 51(3):284-7

9.      Kirchhof P, Auricchio A, Bax J, et al. Outcome parameters for trials in atrial fibrillation: recommendations from a consensus konference organized by the German Atrial Fibrillation Competence NETwork and the European Heart Rhythm Association. Europace 2007, 9, p. 1006-1023.

sobota 15. března 2014

Zobrazovací metody #3 - Dlouhodobé EKG monitorování pacientů s poruchami srdečního rytmu



Tentokrát je to článek o monitorování EKG. Tento článek poskytla moje spolužačka Ing. Šárka Sobotková  která se touto problematikou zabývá a je součástí odborného článků doktorů z VFN, nemocnice na Homolce , nemocnice na Podlesí a fakultní nemocnice Brno ( autoři jsou popsaní dole).
Článek je dvoudílný a další díl si můžete přečíst ve středu 19.3 2014.

Jako vždy jakékoliv otázky, piště mě na janahrusk@gmail.com, do zpráv na kardioblog nebo dolů do komentářů.

Úvod

Ambulantní monitorování EKG je jedním ze základních nástrojů v diagnostice poruch srdečního rytmu. Nejčastěji se používá k verifikaci různých suspektních arytmických symptomů u pacientů, u nichž nebylo možné odhalit arytmii pomocí standardního EKG záznamu. Korelací symptomů s jednotlivými EKG nálezy lze arytmií potvrdit nebo vyloučit.
Ukázka EKG monitoru na pacientovi
Zdroj:1

Dalšími oblastmi jsou např. objektivizace efektu léčby nebo odhalování asymptomatických epizod arytmie. Pokroky v informačních technologiích rozšířily možností sledování pacientů na dobu od několika dnů až po více než jeden rok. V praxi se používají dva základní typy záznamových technik.
  •  První je kontinuální záznam, který umožňuje 24 hodinovou až 7 denní registraci EKG. 
  • Druhou technikou je přerušovaný záznam, který poskytuje časově omezené záznamy detekované přístrojem automaticky nebo po manuální aktivaci pacientem při vzniku symptomů. Externí záznamníky lze nasadit na delší dobu, např. několik týdnů až měsíců. Implantabilní záznamníky mohou snímat EKG více než rok. U externího i implantabilního typu lze přerušované záznamy zhustit pomocí přenosu v síti GSM nebo pevnou linkou do takové podoby registrace EKG, která je pro klinickou potřebu prakticky totožná s kontinuálním záznamem.


Četnost symptomů

Četnost symptomů je jedním z hlavních indikátorů vhodného typu monitoringu. Při podezření, že symptomy pacienta jsou spojeny s arytmií, je důležité zaznamenat EKG při obtížích. Korelující nález arytmie následně přímo vede k cílené léčbě. 

Pokud se v době výskytu příznaků žádná arytmie na EKG nezaznamená, je i toto zjištění diagnosticky cenné, neboť arytmii prakticky vylučuje a umožňuje diagnostiku nasměrovat jiným směrem. Konečně může být pacient v době srdeční arytmie dokumentované na nahrávce bez potíží. 

V mnoha případech prchavých arytmií má tento nález nejednoznačnou hodnotu, protože asymptomatické arytmie bez většího klinického významu se vyskytují i ve zdravé populaci (2).Vyloučení asymptomatických epizod arytmie je naopak velmi důležité především pro následnou antikoagulační léčbu u pacientů léčených pro fibrilaci síní.


Četnost a závažnost symptomů určuje výběr vhodné monitorovací metody. Kratší 24 hodinový kontinuální záznam je užitečný u pacientů s denními nebo téměř denními obtížemi. Jestliže se  symptomy objevují s odstupem více dnů až měsíců, je vhodnější dlouhodobý epizodní záznamník nejlépe s transtelefonním přenosem dat. Při podezření na závažné arytmie vyskytující se zřídka (1-2x do roka) bývá nezbytná implantace epizodního záznamníku pod kůži na hrudníku (Obrázek 1).

Obrázek 1. Algoritmus ideálního použití jednotlivých monitorovacích EKG systémů. V praxi se indikace pochopitelně překrývají a použití monitorovacích systémů se volí podle dostupnosti a od jednodušších ke složitějším.

Specifické indikace 

Přechodné ztráty vědomí
Alespoň jednu epizodu přechodné ztráty vědomí zaznamená přibližně 30-40% lidí ve věku od 10 do 30 let. Její příčina je většinou benigní, zprostředkovaná autonomním nervovým systémem. Příčiny synkop ve vyšším věku jsou častěji závažnější a mnohé z nich souvisí s poruchou srdečního rytmu. 

V běžné populaci vyžaduje asi jedna třetina synkopálních epizod komplexní klinické vyšetření. Diagnostické postupy po synkopě byly podrobně zpracovány v posledních doporučení ESC 2009 (3). Časovou korelaci specifických EKG nálezů se spontánní synkopou lze považovat za zlatý standard.

Jako metoda první volby se často volí standardní 24-hodinový EKG Holter. Jinou možností je několikatýdenní monitorování EKG pomocí epizodního záznamníku s automatickou detekcí arytmií (smyčkový epizodní záznamník). Jestliže se synkopa vrací nepředvídatelně v průběhu měsíců až let, lze po provedení veškerých neinvazivních diagnostických postupů a po provedení invazivního elektrofyziologického vyšetření, jehož výsledek byl negativní, zvolit implantabilní smyčkový záznamník. Jeho indikaci je možné zvážit zejména v následujících situacích s málo frekventní synkopu (4,5):

a.       pacienti (např. s raménkovou blokádou), u nichž je suspektní záchvatovitá AV blokáda, ale příčina zůstává nejasná i po externí monitoraci a elektrofyziologickém vyšetření
b.      pacienti s určitým strukturálním srdečním onemocněním, u nichž je pravděpodobnost arytmie vysoká
c.       u dětí, u nichž je podezření na arytmickou příčinu synkopy v důsledku strukturálního srdečního onemocnění či abnormality EKG

Kartičkový epizodní záznamník EKG, který si pacient přikládá v době potíží na hrudník, je v diagnostice (pre)synkop nevhodný, protože v době epizody jej pacient pochopitelně nemůže sám použít a aktivovat a po úpravě stavu se již arytmie nezachytí.

Nedokumentované palpitace
Palpitace představují nejčastější obtíž, pro níž je vyhledávána lékařská pomoc (6). Příčinou může být specifická srdeční arytmie (od extrasystolie až po závažné tachykardie) nebo jen kompenzační/reflexní sinusová tachykardie pří různých nemocech a stavech či v důsledku vedlejšího účinku léků. 

Jestliže se nepodaří příčinu zachytit běžnějšími vyšetřovacími postupy, jako jsou standardní 12-svodové EKG a 24 hodinová holterovská monitorace, u většiny pacientů se nejlépe osvědčila monitorace pomocí externích epizodních záznamníků.

U pacientů, kteří při palpitaci neztrácejí vědomí a mají čas při vzniku obtíží EKG zaznamenat, se volí především epizodní záznamník typu EKG karty. Tento typ záznamu má několik výhod. Pro pacienta je pohodlnější a hygieničtější, protože na sobě nemusí nosit nalepené elektrody. Navíc si může záznamník ponechat až do vzniku obtíží i kdyby se jednalo o několik měsíců. Kromě toho se jedná o cílené záznamy v době, kdy pacient vnímá své typické potíže, po jejichž příčině se pátrá. Odfiltrují se tak zbytečné automaticky detekované záznamy benigních extrasystol, které zatěžují vlastní hodnocení záznamu (Tabulka 1).
Tabulka 1


Epizodní záznamníky s automatickou detekcí arytmií jsou druhou možností, jsou však méně pohodlné kvůli nalepovacím kožním elektrodám a jejich použití je v závislosti na ochotě pacienta limitované maximálně několika týdny. Kromě toho, z pohledu hodnotitele EKG, může být záznam zatížen velkým počtem balastních registrací četných benigních extrasystol, které nejsou předmětem pátrání.

V klinických studiích, ve kterých pacienti měli palpitace alespoň jednou týdně, měly epizodní smyčkové záznamníky vyšší specificitu 66-75% oproti 24-hodinové holterovské monitoraci. (7,8,9). Implantabilní epizodní záznamníky se vzhledem ke své invazivitě a vysokým nákladům v diagnostice palpitací prakticky nevyužívají (Tabulka 1). 

Fibrilace síní
Nejčastější místa vzniku elektrické aktivity vyvolávající fibrilace síní
Zdroj: 2
                                        
Správně zvolené a interpretované EKG monitorování je nezbytné pro adekvátní diagnostiku a farmakologickou či nefarmakologickou léčbu fibrilace síní, ať již ve smyslu kontroly frekvence nebo kontroly rytmu. Při strategii kontroly frekvence je v běžné praxi zcela dostačující především periodické vyšetření standardním 24-hodinovým holterovským EKG záznamem (Tabulka 2).

Tabulka 2

Při kontrole rytmu, nemusí být krátkodobé monitorování léčby dostačující, neboť asymptomatické recidivy arytmie mohou být nahodilejší. V klinické praxi se klade důraz především na pečlivé monitorování recidiv arytmie u pacientů s hraničním tromboembolickým rizikem, protože průkaz trvalé nepřítomnosti arytmie je potřebný k vysazení antikoagulační léčby (Tabulka 2). Monitorování má menší význam u pacientů s vysokým tromboembolickým profilem, u nichž je nutná trvalá antikoagulační léčba.

Sledování pacientů po katétrové ablaci pro fibrilaci síní

Pacienti po ablaci fibrilace síní by měli být sledováni v tříměsíčních intervalech po dobu prvního roku a v šestiměsíčních intervalech po dobu druhého roku (10). Při všech ambulantních návštěvách se shromažďují veškeré v mezidobí získané standardní EKG záznamy a pacienti by během prvního roku měli navíc absolvovat vícedenní kontinuální monitorování EKG.

Obrázek 2. Externí smyčkový záznamník s automatickou detekcí arytmií (Vitaphone 3100BTL, Vitasystems, GmbH, Chemnitz, Německo).

Během prvních 3 měsíců je vhodné provést alespoň jedno 24 hodinové holterovské vyšetření. Na našem pracovišti používáme následující algoritmus. V 6 a 12 měsíci nasazujeme týdenní monitoraci pomocí externího epizodního záznamníku s automatickou detekcí arytmií Vitaphone 3100BTL (Vitasystems, GmbH, Chemnitz, Německo) (Obrázek 2) nebo měsíční monitoraci pomocí epizodního záznamníku typu EKG karty Vitaphone 100 IR (Vitasystems) (Obrázek 4 ) (Tabulka 2). V 18 a 24 měsíci pak používáme měsíční monitoraci pomocí epizodního záznamníku typu EKG karty.

Obrázek 4. Epizodní záznamník typu EKG karty Vitaphone 100 IR, Vitasystems, GmbH, Chemnitz, Německo)

Autoři:
  1. Mgr. Veronika Bulková, Ph.D -II. interní klinika kardiologie a angiologie, VFN a UK Praha
  2. MUDr. Jana Gandalovičová -II. interní klinika kardiologie a angiologie, VFN a UK Praha
  3. Štěpán Královec - Oddělení kardiologie, Nemocnice na Homolce, Praha
  4. Ing. Jiří Brada- Oddělení kardiologie, Nemocnice na Homolce, Praha
  5. Doc. MUDr. Martin Fiala, Ph.D - Oddělení kardiologie, Nemocnice Podlesí a.s. Třinec,Interní kardiologická klinika, FN a MU Brno
Litertura:
1.      Glasser SP, Clark PI, Applebaum HJ. Occurrence of frequent complex arrhythmias detected by ambulatory monitoring: findings in an apparently healthy asymptomatic elderly population. Chest 1979, 75, p. 565–568.
2.      Moya A, Sutton R, Ammirati F, et. Al. Guidelines for the diagnosis and management of syncope. Eur Heart J., 2009, Nov, 30(21):2631-71
3.      Moya A, Brignole M, Menozzi C, et al. Mechanism of syncope in patiens with isolated syncope and in patiens with tilt-positive syncope. Circulation 2001, 104, p. 1261-1267.
4.      Frangini P, Cechin F, Jordao L, et al. How revealing are insertable loop recorders in pediatrics? Pacing Clin Electrophysiol 2008, 31, p. 338-343.
5.      Brugada P, Gursoy S, Brugada J, et al. Investigation of palpitations. Lancet 1993, 341, p. 1254-1258.
6.      Reiffel JA, Schulhof E, Joseph B, et al. Optimum duration of transtelephonic ECG monitoring when used for transient symptomatic epizode detection. J Electrocardiol 1991, 24, p. 165-168.
7.      Schmidt SB, Jain AC. Diagnostic utility of memory equipped transtelephonic monitors. Am J Med Sci 1988, Nov, 296(5):299-302
8.      Brignole M. Syncope, management from emergency department to hospital. J Am Coll Cardiol. 2008 Jan 22, 51(3):284-7
9.      Kirchhof P, Auricchio A, Bax J, et al. Outcome parameters for trials in atrial fibrillation: recommendations from a consensus konference organized by the German Atrial Fibrillation Competence NETwork and the European Heart Rhythm Association. Europace 2007, 9, p. 1006-1023.

Zdroj:
1 - http://cs.wikipedia.org/wiki/Holter
2- http://zdravi.e15.cz/clanek/priloha-lekarske-listy/nove-moznosti-prevence-embolismu-u-fibrilace-sini-studie-re-ly-451202

čtvrtek 6. března 2014

Zobrazovací metody #2 - Katetrová radiofrekvenční ablace



Dnešní článek o kardiologických metodách napsala moje kamarádka Ing. Michaela Šromová, která se zabývá katétrovou ablací a spolupracuje přímo na sále s lékaři při výkonech jako klinický inženýr. Míšu jsem proto pořádala o úvodní článek do této ještě stále poměrně nové metody a doufám, že se vám bude líbít a že to není poslední Míšin příspěvek zde :-).

Jako vždy otázky směřujte do zpráv kardioblogu nebo na email janepear@email.cz, otázky přímo na míšu také tam.

Katétrová radiofrekvenční (RF) ablace arytmií


Katetrizační ablace srdečních arytmií je metoda, při které se do určitého místa v srdci, které je zodpovědné za vznik či šíření tachykardie, aplikuje pomocí katétru energie, která vytvoří v daném místě lézi. Tento výkon probíhá na katetrizačním sále. Ablační generátor generuje RF energii na hrot ablačního katétru. Přes ablační katétr se aplikuje střídavý nemodulovaný vysokofrekvenční proud o frekvenci 500-1000 kHz.

Elektrická energie proudí mezi hrotem katétru a velkoplošnou indiferentní elektrodou, která je umístěna na zádech pacienta. Při průchodu RF proudu se místo dotyku ablačního katétru s tkání zahřívá a dochází k tvorbě léze. Vytvořena jizva není vodivá. Ablační katétry lze z hlediska konstrukce rozdělit na nechlazené a na katétry chlazené fyziologickým roztokem. U katétrů chlazených se tvoří větší a hlubší léze v důsledku aplikace vyšší energie.

Léčebný postup při katetrizační ablaci je ovlivňován mechanismem tachykardie, přítomností strukturálního postižení srdce, lokalizací a rozsahem klíčového místa tachykardie. [1, 2, 3, 4, 5, 6]




Rizika katetrizační ablace arytmií


Jako každý invazivní výkon má i katetrizační ablace tachykardií svá rizika, mezi které patří tromboembolické komplikace, poškození převodního systému, poranění cév v místě vstupů katétrů do těla pacienta (obvykle třísla). Při ablaci může dojít také ke vzniku reaktivního perikardiálního výpotku nebo tamponády srdeční. Některé z těchto komplikací vyžadují urgentní řešení. [1, 4]

Indikace ke katetrizační ablaci

Katetrizační ablace je nefarmakologická metoda léčby tachykardií. Indikace je poměrně jednoznačná u typické AVNRT, WPW syndromu a typického flutteru síní.

U fibrilace síní bývá ablace indikována až po selhání antiarytmické léčby.Při záchytu symptomatické fibrilace síní u mladého člověka by však měla být RF ablace metodou první volby. 

U pacientů s implantovaným kardioverter-defibrilátorem je ablace indikována v případě opakovaných výbojů nebo v případě recidivujících komorových arytmií. 

U pacientů s idiopatickými tachykardiemi je ablace indikována při symptomatologii. [2, 4, 5]

Průběh katetrizační ablace


Většina výkonů se provádí endokardiálně (na obrázku 1 je uvedeno zavádění katétru), tj. katétry jsou do srdce vedeny cévním řečištěm, další možností je epikardiální či chirurgický přístup. 

Na začátku výkonu pokud není arytmie jednoznačně dokumentovaná a nebo není jasně známý mechanismus je nutné před vlastním výkonem provést elektrofyziologické vyšetření (EFV). Pomocí intrakardiálního EKG je arytmie zmapována a posléze je aplikována RF energie. Méně složité výkony jako je AVNRT, WPW syndrom, typický flutter síní jsou mapovány pouze s využitím intrakardiálního EKG a za RTG kontroly. V případě komplexních arytmií se využívají 3D elektroanatomické mapovací systémy – například CARTO 3, CARTO XP, EnSite NavX, EnSite Velocity (viz obrázek 2).

Některá pracoviště používají také magnetické či robotické naváděcí systémy. Na robotických systémech se v dnešní době dělají hlavně ablace fibrilace síní. Magnetický navigační systém je vhodný převážně pro řešení komorových tachykardií, složitých fokálních síňových tachykardií, případně k epikardiálnímu mapování. Největší výhodou těchto systémů je stabilnější přítlak hrotu ablačního katétru k myokardu, díky čemuž se tvoří dokonalejší léze. 

Délka výkonu se u různých druhů tachykardií liší. Délka RF ablace jednodušších arytmií, jako je AVNRT či typický flutter síní, bývá okolo 1 hodiny. Komplexní arytmie, jako je fibrilace síní, fokální síňová tachykardie či komorové tachykardie, mohou trvat od 3 až do 10 hodin. 

Po ukončení RF ablace a normalizaci srážlivosti krve se pacientovi vytáhnou z cév katétry a jejich zavaděče a na místo vstupu do žíly či tepny se přiloží zátěž, aby pacient nekrvácel. Zátěž bývá přiložena po dobu 6-12 hodin, délka přiložení zátěže se liší například podle délky ablace nebo podle toho, zda byly katétry zaváděny žílou či tepnou. [2, 4, 5]

Obrázek 1: Způsob zavedení katétru endokardiálním přístupem



Obrázek 2: Ovladovna - na levých monitorech je zobrazeno intrakardiální EKG,
na pravém monitoru mapovací systém EnSite Velocity a v pozadí elektrofyziologický sál

Radiofrekvenční ablace fibrilace síní


Při RFA fibrilaci síní se zavádí 3 katétry. Diagnostický dekapolární CS katétr je zaveden z pravé síně do koronárního sinu, zde snímá jak aktivaci síní, tak komor a během používání mapovacího systému slouží také jako reference.

Kvadrupolární ablační katétr a duodekapolární cirkulární Lasso katétr je nutné zavést do levé srdeční síně, není-li přítomno PFO (foramen ovale patens), pak je nutné provést tzv. dvojitou transseptální punkci, jelikož se jedná o levosíňovou arytmii, která je nejčastěji spouštěna ektopickou aktivitou z plicních žil. U levosíňových výkonů je nutné pacienta heparinizovat. Používají se jak intraventrikulární bolusové dávky heparinu, tak kontinuální proplach transseptálních sheatů heparinizonovaným fyziologickým roztokem, přičemž při ablaci se rychlost proplachu ablačního katétru zvyšuje. 



LASSO katétr v ústí plicních žil



Během výkonu se opakovaně v pravidelných intervalech vyhodnocuje ACT či APTT a podle výsledku je heparinizace upravována. Po zavedení katétrů i do levé síně se přistupuje k tvorbě anatomické mapy pomocí mapovacího systému (viz obrázek 2). Následně se již přistupuje k samotné ablaci, která spočívá, u paroxyzmální formy fibrilace síní, pouze v odizolování plicních žil. Cirkulární Lasso katétr se postupně zavádí do všech plicních žil a ablačním katétrem se postupně vytváří cirkulární léze v ústí plicních žil. Cílem je dosáhnout elektrické izolace všech plicních žil. Na obrázku 3 a 4 si lze všimnout rozdílu mezi neizolovanou a izolovanou plicní žilou. Jedná-li se o perzistující formu fibrilace síní, pak je nutné k cirkulárním lézím obkružujícím plicní žíly doplnit ještě léze lineární. Nejčastěji na stropě levé síně (tato lineární léze spojuje cirkulární lézi obkružující levé plicní žíly s cirkulární lézí obkružující pravé plicní žíly), dále na mitrálním isthmu a epikardiálně v koronárním sinu.
Před přistoupením k ablaci v koronálním sinu se kontroluje, zda nedošlo k rekondukci vedení ve vytvořených lézích. Následně po vytvoření poslední lineární léze v koronárním sinu je výkon ukončen. Nedojde-li u perzistující formy fibrilace síní během ablačního výkonu k indukci sinusového rytmu, je sinusový rytmus následně obnoven pomocí elektrické kardioverze.

Obrázek 3: Ukázka fibrilace síní na intrakardiálním EKG (Lasso zavedeno v plicní žíle, která zatím není izolována)

Obrázek 4: Ukázka izolované plicní žíly na intrakardiálním EKG
(v CS katétru fibrilace síní, v Lasso katétru průkaz izolované plicní žíly)



[1] Doporučené postupy pro diagnostiku a léčbu supraventrikulárních tachyarytmií [online]. [cit. 2011-04-03]. Dostupné z: http://www.kardio-cz.cz/resources/upload/data/23_31-Guidelines-supraventrikularni_tachyarytmie.pdf
[2] SANQUIS - 2001/16 Léčba tachyarytmií radiofrekvenční ablací [online].[cit. 2010-12-02]. Dostupné z: http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art889
[3] ASCHERMANN, Michael: Kardiologie. Galén, Praha, 2004, ISBN 80-7262-290-0.
[4] ŠROMOVÁ, Michaela: Hodnocení srdečních arytmií. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, 2011, 64 s., 1 příl. Vedoucí bakalářské práce prof. Ing. Ivo Provazník, Ph.D..
[5] SCHMITT, Claus, Isabel DEISENHOFER, Bernhard ZRENNER: Catheter Ablation of Cardiac Arrhythmias. Steinkopff Verlag, Darmstadt, 2006, ISBN 3-7985-1575-1.
[6] STÁREK, Zdeněk, Martin EISENBERGER, Libor ZAORAL, Pavel LEINVEBER, Miroslav NOVÁK: Radiofrekvenční katetrizační ablace supraventrikulárních arytmií, historie a současnost. Solen – Intervenèní a akutní kardiologie; číslo 5, 2006.

sobota 19. ledna 2013

(Podcast #9) Flutter versus Fibrilace

V dalším KardioPodcastu se podíváme na hlavní rozdíly mezi FLUTTEREM a FIBRILACÍ síní!

  • Jaké jsou hlavní rozdíly mezi flutterem síní a fibrilací síní?
  • Jaká je jejich patofyziologie? A jaké jsou rozdíly v léčbě?
P.S. V podcastu mluvím o tom, že se nemá používat název "fibroflutter síní". Používá se i výraz "fibriloflutter síní" - ten je také nesprávný.





Odkaz na podcast (pro stažení): ZDE.


Pokud nebudete poslouchat podcast v MP3-přehrávači, můžete si ho pustit i zde s obrázky!



Zdroj:  Goldberger: Clinical Electrocardiography: A Simplified Approach, 7th ed.Copyright © 2006 Mosby, An Imprint of Elsevier

sobota 8. září 2012

(ZAČÁTEČNÍCI) Nepravidelně nepravidelný rytmus

Pravidelnost nebo nepravidelnost srdeční akce (rytmu) je jedna z prvních věcí, kterých si všímáme na EKG. Pokud vidíme nepravidelně nepravidelný rytmus, máme tendenci okamžitě vyhrknout "fibrilace síní". Většinou to tak bude, ale nepravidelně nepravidelný rytmus se může objevit i u jiných arytmií.

Co to znamená nepravidelně nepravidelný rytmus? Jednotlivé QRS komplexy se objevují bez jakéhokoliv vzorce, rytmus je chvíli rychlý, chvíli pomalý. QRS komplexy se objevují chaoticky.

Nepravidělně nepravidelný rytmus. Vzdálenosti mezi QRS komplexy se mění chaoticky, chybí jakýkoliv vzorec.
Zdroj.

Naopak pravidelně nepravidelný rytmus má střídající se skupiny QRS komplexů, je vidět určitý vzorec.
Pravidelně nepravidelný rytmus. QRS komplexy se objevují po dvojicích, kdy první QRS komplex ve dvojici je sinusový úder a druhý QRS je předčasný síňový komplex, nebo-li siňová extrasystola. Tento stav se označuje jako "síňová bigeminie".
Zdroj.

Jak hodnotit "pravidelnost"?


Ve většině případů stačí naše oči, někdy si ale budeme muset vzít na pomoc kousek papíru, na jehož horní hranu si zakreslíme pozici několika QRS komplexů a pak posunujeme po EKG a sledujeme pravidelnost QRS komplexů. A ideální je samozřejmě kružítko, ale to je málokdy po ruce.

V obzvlášť zapeklitých případech u tachykardií, kdy se rozdíly dají poznat jen velmi obtížně, si můžeme pomoci tak, že snížíme převod vzruchů na komory (Valsalvovým manévrem nebo adenosinem, který blokuje AV uzel). Méně QRS komplexů = větší přehlednost. Nepravidelnost pak více vynikne. Jen pozor na nepravidelně nepravidelné tachykardie s širokým QRS komplexem! Může to být fibrilace síní s WPW syndromem a tam by byl adenosin smrtící!

Co může způsobit nepravidelně nepravidelný rytmus?


Zaměříme se tentokrát na rytmy se štíhlým QRS komplexem, to znamená na supraventrikulární rytmy (ty, které nevznikají v komorách).

Obecně známe tři zdaleka nejčastější supraventrikulární arytmie, které se projevují nepravidelně nepravidelným rytmem.

  1. Fibrilace síní
  2. Flutter síní s variabilním AV převodem
  3. Multifokální síňová tachykardie

ad. 1. Fibrilace síní 

  • je z nich zdaleka nejčastější, dokonce je to nejčastější setrvalá arytmie vůbec
  • je častější a častější (populace stárne, přibývá onemocnění srdce, zlepšuje se diagnostika)
  • zdá se, že vzniká mechanismem mikro re-entry, kdy v levé síni začnou elektrické vzruchy kroužit kolem ústí plicních žil (podrobněji probereme jindy)
  • tyto kroužící vzruchy chaoticky aktivují síně frekvencí až 400-600/min, naštěstí AV uzel funguje jako filtr a propouští na komory pouze část vzruchů (max cca do 200/min)
  • pokud by AV uzel propustil všechny tyto vzruchy, vznikla by komorová fibrilace a následně smrt

  • důležitá je chybění P vln, zde je hlavní kámen úrazu, protože P vlny mohou být dobře schované a pokud po nich nedostatečně pátráme ve všech svodech, mohou nám uniknout
  • někdy se mohou objevit fibrilační vlnky, které bývají nejprve hrubé, později jsou menší a jemnější
  • chybí izoelektrická čára mezi jednotlivými QRS komplexy (je narušená fibrilačními vlnkami)
  • hlavní nebezpečí fibrilace síní je vznik trombu v síni, jeho embolizace a vznik např. CMP

ad. 2. Flutter síní s variabilním AV převodem
  • na rozdíl od fibrilace síní je flutter síní MAKRO re-entry arytmie, nejčastěji vzniká jeden vzruch v pravé síní, který krouží kolem trikuspidální chlopně a aktivuje síně přibližně 300krát za minutu
  • proto je radioablační léčba léčba flutteru síní mnohem snažší než léčba fibrilace - u fibrilace musíte přerušit mnoho malých okruhů, u flutteru stačí "spálit" jen jednu oblast a je to
  • obvykle se převadí na komory pravidelně, nejčastěji 2:1, to znamená že ze dvou flutterových vzruchů se na komory AV uzlem převede pouze 1, může to být ale i 3:1 a 4:1, dokonce 1:1!!
  • čas od času můžete narazit na flutter síní s variabilním převodem na komory, to znamená že AV uzel mění svou propustnost, chvíli propustí 2:1, chvíli 4:1 apod. - to se projeví nepravidelně nepravidelným rytmem!
  • od fibrilace síní jej pak odlišíte podle přítomnosti flutterových vln (pilovité pravidelné vlny, které jsou vlastně zvláštní typ P vln), které bývají nejlépe vidět ve V1

ad. 3. Multifokální síňová tachykardie
  • vzniká pokud jsou v síních alespoň 3 oblasti zvýšené automaticity, které vytváří vzruchy nezávisle na sobě (normálně v síních "vládne" jen SA uzel)
  • tentokrát to není mechanismus re-entry, ale zvýšená automaticita skupiny buněk
  • = na určitém místě v síni se buňky zblázní a začnou pálit moc rychle, takže soupeří s SA uzlem a občas i zvítězí
  • takže to jsou vlastně extrémně časté síňové extrasystoly 
  • stejným mechanismus u pomalejších rytmů než 100/min označujeme "multifokální síňový rytmus"
  • tzv. putující pacemaker vypadá jinak
  • musí mít alespoň 3 rozdílné tvary P vln!
  • mění se i PR interval
  • některé p vlny se na komory nepřevedou, AV uzel opět brání komory před příliš velkou rychlostí


Takže je jasné, že pokud vidíme NEpravidelně NEpravidelný rytmus, měli bychom prohledat všechny svody a hledat P vlny, nebo flutterové vlny a nebo fibrilační vlnky, abychom rozlišili o kterou z těchto 3 možností se jedná.


pátek 17. srpna 2012

(EKG Kazuistika #6) Třináctý QRS komplex

Co vidíte na tomto EKG a jak vznikl 13. QRS komplex (to jest 3. QRS komplex ve V1)?
        Jak vznikl tento QRS komplex? ^^^^
Zdroj.

(AKTUALIZACE - ŘEŠENÍ)


Vidíme fibrilaci síní s rychlou komorovou odpovědí. Akce je nepravidelně nepravidelná, chybí vlny P a vidíme fibrilační vlnky (nejlépe ve V1).

13. úder vypadá jako předčasný komorový komplex (komorová extrasystola). Jenže ve skutečnosti vidíme tzv. Ashmanův fenomén (čti "Ešmenův").

Ashmanův fenomén


Tento aberantní QRS komplex vychází ze síní, stejně jako ostatní QRS komplexy na tomto EKG, je ale špatně převeden komorami.

Může za to fyziologické nastavení převodního systému v komorách. Buňky převodního systému nastavují délku své refrakterní fáze podle délky předchozího R-R intervalu. (Refrakterní fáze je doba, během které nemůže být buňka aktivována).
To znamená, že pokud jdou za sebou dva rychlé QRS komplexy, refrakterní fáze se zkrátí. Pokud jdou za sebou dva QRS komplexy s větším odstupem, refrakterní fáze se prodlouží.

Ashmanův fenomén vzniká takto: 2 QRS komplexy vzniknou s delším odstupem od sebe. To nastaví refrakterní fázi převodního systému na delší dobu. Další QRS komplex ale přijde velmi rychle a zastihne tak převodní systém v komorách částečně v refrakterní fázi. Vznikne tak aberantní QRS komplex, protože část převodního systému je "offline".

Pravé Tawarovo raménko má většinou delší refrakterní fázi a proto se v takovém případě převede signál levým raménkem, zatímco pravé ještě nefunguje, takže má Ashmanův fenomén tvar bloku pravého raménka (BPRT). Na tomto EKG je to přesně tak, 13. QRS komplex má tvar RSR´, který je pro BPRT charakteristický.

TIP: U RSR´ ve V1: pokud je R větší než R´ jedná se spíše o ektopický původ (= je to komorová extrasystola), naopak pokud je R menší než R´, jako v tomto případě, svědčí to spíše pro poruchu vedení (blok rámenka). To se hodí vědět i při rozlišení komorové tachykardie od supraventrikulární tachykardie s aberantním převodem v komorách.

Ashmanův fenomén se často plete s komorovými extrasystolami. Sám o sobě je benigní.

Další příklady:

Vidíme fibrilaci síní, první dva QRS komplexy měli mezi sebou celkem velký odstup, třetí QRS komplex přišel příliš brzy a zachytil část převodního systému  v refrakterní fázi. Ashmanův fenomén.
Zdroj.

Zde vidíme Ashmanův fenomén na 3. a 8. QRS komplexu. Tentokrát nevznikly kvůli fibrilaci síní. Jsou to předčasné síňové komplexy (síňové extrasystoly), princip je ale stejný. Vidíme pravidelnou bradykardii narušenou dvěma předčasnými síňovými komplexy - ty poznáme tak, že je předchází vlna P, která má navíc vypadá jinak než vlna P normálních sinusových QRS komplexů. Nejlépe je to vidět dole ve V1.
Zdroj.








neděle 22. července 2012

(TIPY A TRIKY) Valsalvův manévr

Tento článek si můžete stáhnout i ve formátu PDF.


Co je Valsalvův manévr?

Valsalvův manévr je usilovný výdech proti uzavřené glottis, nebo proti uzavřenému nosu a ústům. Zvyšuje se při něm hrudní i břišní tlak. Jako první ho popsal ital Valsalva pro otevírání Eustachovy trubice - např. kvůli odtoku hnisu ze středního ucha.
Zdroj: www.valsalva.org


Jak na to?

Je hodně možností, jak Valsalvův manévr provést. Ne všechny jsou ale vždy vhodné.

  1. Požádáme pacienta, aby tlačil "jako na stolici". Tento způsob bývá v učebnicích nejčastěji. Ovšem někdy se obtížně pacientům vysvětluje a např. u těch s průjmy může i skončit "špatně".
  2. Také můžeme pacienta požádat, aby proti zavřeným ústům dlouho a silně vydechoval, jako když se nafukuje balónek nebo jako když se hraje na trubku. 
  3. Pokud má pacient např. trauma v obličeji, můžeme použít další z variací Valsalvova manévru. Varujeme jej, že mu budeme tlačit rukama na břicho a požádáme, aby tlačil proti nám břišními svaly. Postupně zvyšujeme tlak. Většinou bude třeba velká síla a budeme se muset do pacienta opřít svou vahou - břišní svaly jsou dost silné.
  4. Velmi zajímavou možností je použítí injekční stříkačky - samozřejmě bez jehly. Požádáme pacienta, aby do ní foukal takovou silou, aby pohnul pístem. V článku v Emergency Medicine Australia zdokumentovali, že pokud pacient pohne pístem desetimililitrové stříkačky, vytváří tak ideální tlak pro Valsalvův manévr (cca 40 mmHg). U větších stříkaček je pohnutí pístem příliš snadné a u menších naopak příliš náročné. 
Injekční stříkačka s objemem 10 ml je ideální.



K čemu je dobrý?

Valsalvův manévr patří k vagovým manévrům a je bezpečnější než masáž karotidy.
Proč?
Zvláště u starších lidí s aterosklerotickými pláty v karotidě hrozí nebezpečí porušení plátu a následné CMP. Toto riziko sice není velké, ale i tak je dobré jej eliminovat.

V kardiologii ho můžeme (mimo jiné) použít:
  • Na ukončení běhů supraventrikulárních tachykardií, jako je AVNRT. (arytmie s re-entry okruhem v AV-uzlu -> aktivace n. vagus zpomalí vedení AV uzlem a tachykardii zastaví) Zjednodušeně řečeno: Valsalvův manévr nejprve sníží tlak v aortě, což stimuluje sympatikus a zvýší se tepová frekvence. Po skončení usilovného výdechu se tlak v aortě zase zvýší a spustí n. vagus, který zpomalí tepovou frekvenci. A právě tím může supraventrikulární tachykardii zastavit.
  • Při tachykardii se špatně hodnotí vztah P vln a QRS úseků i ST elevace. Užitečné může být i zpomalení tachykardie u flutteru síní, kdy se "ozřejmí" flutterové vlnky nebo u fibrilace síní kde se zvýrazní nepravidelnost srdeční frekvence. Přesnější je i měření QT intervalu.
  • Dá se také použít při diagnostice šelestů. Tlak v hrudníku se zvýší - nejprve se tak vyplaví více krve z plic do LK a přechodně se zvýší tepový objem. Po chvíli se naopak průtok srdcem sníží, protože do hrudníku přitéká méně krve (tlak v hrudníku zabraňuje normálnímu žilnímu návratu) = snižuje se preload. To znamená, že většina šelestů se sníží - méně krve, méně zvuku. Např. aortální stenóza, stenóza tricuspidální chlopně apod.
  • Naopak se zvýší hlasitost šelestů u hypertrofické kardiomyopatie s obstrukcí výtokového traktu a u prolapsu mitrální chlopně.
  • Zvýraznění defektu septa síní při echokardiografickém vyšetření.

Příklad použití Valsalvova manévru. Ukončení běhu AVNRT.
Zdroj: www.lifeinthefastlane.com







Zajímavost: Podání adenosinu se někdy přezdívá "Chemický Valsalvův manévr".


Pozn. Na Kardioblogu jsme se jednou pokusili vyjmenovat co nejvíce použití Valsalvova manévru - a to i mimo kardiologii. Je to opravdu dlouhý seznam. Diskuzi si můžete přečíst ZDE.


Kdy ho nesmíme použít?

Neměl by se provádět u pacientů s většími ztrátami krve. Dále u pacientů s glaukomem, nebo s retinopatií (může dojít ke krvácení do sítnice).
Nic se nemá přehánět...


Revidováno a upraveno 14.7.2013                                                                         Jan Štros